O mně
Kdo jsem?
Jsem Klárka. A šiju. HODNĚ.
Když zrovna nešiju, tak pracuju jako učitelka kytary na Základní umělecké škole ve Šlapanicích. Vystudovala jsem dvě střední školy – první byla Střední umělecká škola grafická v Jihlavě, druhá Konzervatoř v Brně. Odjakživa mě to v životě táhlo dvěma směry a pořád jsem si nějak nemohla vybrat, tak jsem si řekla, že se zařídím tak, abych mohla dělat obojí. Vždycky mě bavilo kreslit, malovat, tvořit – a šití je přeci taky forma výtvarného umění!
V létě 2022 jsem se se svými ušitými věcmi přestávala vejít do bytu a čím dál víc lidí se mě ptalo, jestli hodlám někdy svoje výtvory prodávat. Vzdorovala jsem dlouho, zcela upřímně řečeno – bála jsem se. Ale nakonec jsem se 31. srpna 2022 rozhodla udělat si výlet na Živnostenský úřad v Brně a uvést do provozu svoji šicí vedlejší výdělečnou činnost. 💪
Jak jsem se dostala k šití?
Moje mamka hodně šila, pamatuji si, jak mi v dětství ušila takový krásný modrý kabátek s flanelovou kostkovanou podšívkou a točivou sukní – milovala jsem ho, a ještě víc jsem milovala ten pocit hrdosti, když se někdo zeptal, odkud je ten kabátek. A ušila mi spoustu dalších věcí – zástěrky do školky, sukni na břišní tance… Moc ráda jsem jí tehdy koukala pod ruce a pořád se na něco vyptávala (promiň mami 😇). Později jsem si to párkrát vyzkoušela i sama, ušila jsem si například povlak na polštářek nebo třívrstvou šifonovou sukni do gumy – byly to takové první pokusy, nic světoborného, ale pamatuji si, že už tehdy to na mě působilo jako droga. Pak ale přišla dlouhá odmlka a já jsem to všechno zase úspěšně zapomněla.
V létě 2021 jsem potřebovala asi zalepit nějakou díru na duši nebo co, a tak jsem se jednoho dne ráno vzbudila s pocitem, že potřebuju šít. Začala jsem pátrat po šicích strojích a nakonec vybrala na začátek úplně obyčejný stroj. Nepamatovala jsem si ani to, jak mám navléknout nit do stroje, všechno jsem se učila sama z YouTube a článků na internetu. Zkazila jsem toho opravdu hodně, vztekala se a párala o sto šest. A když Ježíšek zaregistroval moje nadšení, nadělil mi k Vánocům druhý šicí stroj (overlock), což značně rozšířilo mé šicí obzory a já se tak mohla posunout o pořádný krok kupředu.
Mám ráda výzvy, takže jsem si postupně zkusila ušít různé typy šatů z tkanin i z úpletů, sportovní kalhoty, bundu, spodní prádlo, batohy, kabelky, a dokonce i plesové šaty. Vrcholem všeho mého šití je asi zimní kabát ze 100% vlny. Střihy na oblečení jsem si kupovala, tiskla na A4, slepovala a pak na nich experimentovala s různými úpravami. Naopak střihy na batohy a kabelky jsem si už od prvopočátku tvořila sama.
Nejvíc se mi ale líbí ten pocit, který při šití mám. Ten pocit radosti z hotového výrobku, který jsem vytvořila vlastníma rukama. Každý mnou ušitý kousek má v sobě i kousek mě, proto jde o nenapodobitelný originál – a tak vznikla značka Od Klárky.
Proč zrovna batohy a kabelky?
Důvodů je vlastně hned několik. Asi tím největším důvodem je, že střihy, podle kterých šiju nejrůznější zavazadla, jsou moje vlastní, takže nemusím řešit autorská práva a můžu si střihy libovolně předělávat, jak se mi zachce. Vymýšlení střihů je pro mě jedna z nejzábavnějších částí celého procesu, proto jsem se také vydala cestou, kdy prodávám nejen hotové výrobky, ale právě i střihy.
Moje batohy mají kolem 30–40 dílů a moc mě uspokojuje, když z té kupičky látkových výstřižků najednou vznikne batoh. U oblečení se většinou tolik nevyřádíte. 😏 Navíc připočte-li člověk veškerou galanterii, dostane se někdy i přes 50 kusů různých součástek. Tričko samozřejmě taky ušiju, ale má většinou jen 4 díly, to je trochu nuda.
Dalším velkým důvodem je, že mě baví kombinovat látky a doplňky. Jsem sice asi trochu konzervativní, co se výběru vzorovaných látek týče, ale snažím se svoje batohy a kabelky dotáhnout do nejmenšího detailu tak, aby ladila barva podšívky se vzorem a aby doplňky nepůsobily moc rušivě. Zkrátka jsem velký detailista a výsledek musí být perfektní! 👌
Proč nechci šít na zakázku i oblečení?
Jeden důvod už jsem zmiňovala výše – střihy na oblečení si nedokážu vytvořit sama a musela bych řešit autorská práva, což jsou pro mě výdaje navíc, které by se musely promítnout v cenách výrobků. Jediný kus oblečení, který jsem schopná zvládnout bez střihu, je kolová, skládaná nebo zavinovací sukně. Třeba se sukním začnu časem také věnovat, kdo ví… 😊
Střih na batoh je navíc pořád jen jeden a ten samý, nemusí pasovat na konkrétní postavu. Nejsem vyučená švadlena a s úpravami oděvů na míru obecně dost bojuji. Samozřejmě se stále učím a získávám víc a víc zkušeností, takže nějaké úpravy už zvládám. Je to pro mě ale náročný a zdlouhavý proces plný přemýšlení a zkoumání, který by se mi po finanční stránce bohužel vůbec nevyplatil.